Vyhlídková terasa budovy krajského úřadu a pater noster se otevírají veřejnosti

Méně známé místo pro pohled na město, Jizerské hory či Ještěd je takřka ve středu Liberce. Z výšky 78 metrů se lze pokochat pohledem do dálky i hloubky, neboť výhled není rušen vzrostlými stromy.

Přijďte si to vyzkoušet na vlastní oči z terasy v 17. patře nejvyšší budovy v Liberci, v níž dnes sídlí v ulici U Jezu Liberecký kraj.

Liberecký kraj tedy znovu otevírá pro veřejnost vyhlídku, kterou v minulých letech navštívily stovky lidí. Stejně jako v loňském roce bude vyhlídka otevřena ve všedních dnech a přístupná bude zdarma. Poprvé se letos otevřela u příležitosti Dne otevřených dveří 23. května, nyní bude přístupná od 1, června do konce září. Vyhlídková terasa je v provozu každý všední den - Po a ST 9 - 16 hodin, ostatní pracovní dny od 9-15 hodin.

Návštěvníci se mohou nahoru dostat i ojedinělým výtahem pater noster, jedním z mála, které ještě v kraji fungují. Na terasu jsou návštěvníci přepraveni i rychlovýtahem, případně mohou vystoupat pěšky (skoro 400 schodů).

V případě početnější návštěvy je vhodné informovat pracovnice Kontaktního centra (recepce) předem buď telefonem na čísle 485226111, nebo e-mailem na adrese kc@kraj-lbc.cz.

Pater noster

Oběžný osobní výtah, který byl instalován v nynější budově Krajského úřadu Libereckého kraje  v Liberci v roce 1971. Svou celkovou obslužnou výškou ou 56,8 m a 16 stanicemi je největším v České republice a v Evropě má jen málo konkurentů.

Ani šachta moc konkurentů nemá. Systém 35 dřevěných kabin v ocelovém rámu je zavěšen na dvou masivních řetězových smyčkách a je poháněn přes šnekové převodovky elektromotorem o výkonu 25 kW.

Kabiny jsou určeny maximálně pro 2 osoby a pohybují se stálou rychlostí 0,3 m/vteřinu, což umožňuje bezpečný nástup i výstup. Nosnost plně zatíženého výtahu je 5600 kg při maximální přepravní kapacitě 8 osob za min. resp. 480 osob za hodinu z jednoho nástupního místa.

Svislé vodící prvky kabin ve výtahové šachtě jsou zhotoveny z dubového dřeva trvale mazaného vazelínou. Proto je provoz téměř bezhlučný.

Bezpečná přeprava osob je zajištěna a pravidelně kontrolována různými mechanickými prvky, které v případě potřeby zajistí zastavení pohybu. Jsou to např. posuvné příčky nad vstupy, odklopné můstky nástupních prahů a předních hran u podlah v kabinách, též ochranné přepážky mezi kabinami a v horním a dolním průjezdu. Každá porucha, zastavení a spuštění provozu jsou akusticky signalizovány.

Obecně je páter noster název pro výtah s nepřetržitým pohybem, oběžný výtah. Pojmenování vzniklo podle prvních slov latinské verze modlitby Otčenáš (Pater noster), neboť kabinky výtahu jdou dokola jedna za druhou jako kuličky růžence.

Jízda přes tolik podlaží je ojedinělou příležitostí a představuje i při dennodenním používání vítaný zážitek. Obavy, že bude zrušen kvůli regulím Evropské unie, by možná mohla rozptýlit šance na jeho prohlášení za technickou památku. Netřeba zdůrazňovat kouzla okamžiků, kdy se úředníci pohybují s lejstry nahoru a dolů a v průběhu vertikálního pohybu se na chvilku zjevují svým kolegům, které zdraví a mizí ve směru pohybu.

„Výzkumák“

Výškový dům KÚ LK byl postaven v letech 1967–1976 pro potřeby Státního výzkumného ústavu textilního a Výzkumného ústavu textilní technologie. Dům je se svými 21 podlažími nejvyšší budovou v Liberci a je i po letech jeho nepřehlédnutelnou dominantou

Autorem budovy je architekt Zdeněk Plesník, v té době projektant „gottwaldovského“ Centroprojektu vzešlého z Baťova odboru výstavby. Tento odbor vyprojektoval mimo jiné proslulou správní budovu firmy Baťa, takzvanou „Jednadvacítku“. Ačkoli obě stavby vznikaly v různých režimech a pod různými projektanty, nesou celou řadu společných rysů. Kupříkladu využití páternosteru, který v Liberci vyjíždí dokonce o jedno patro výše než ve Zlíně, nebo osazení kolejnice na střešní terasu, která slouží k zavěšení pojízdné lávky na čištění fasády.

Dům nebyl navržen jako solitér, měl vyrůstat z rozsáhlejšího komplexu čtyřpodlažních horizontálních budov s příjezdovou lávkou přes řeku Nisu. Ostatní stavby ale nakonec nebyly realizovány podle původního projektu. Budovy, které v sousedství výškového objektu dnes stojí, tak nemají s Plesníkovým návrhem mnoho společného.

I to, že nakonec nedošlo k vyřešení přemostění řeky Nisy, která protéká jen pár metrů před hlavním vchodem, je důsledek „rozumově vychýlené“ doby, v níž se objekt stavěl. Součástí původního Plesníkova návrhu byl most v podobě obdélníkové piazzety, který by umožňoval důstojný vstup do budovy. Tentoproblém ostatně není vyřešen dodnes.