Na křídlech života. Nová výstava v Oblastní galerii Liberec reflektuje základní otázky lidské existence

Jak vystavit současné umění v kontextu umění 20. století? Ústředním tématem nové kurátorské koncepce výstavy v Oblastní galerii Liberec je vzájemný dialog uměleckých děl s motivem lidské existence. Pomyslnou kulisu divadla zvaného svět tvoří restaurovaná opona turnovského divadla z roku 1874.

Dynamika a proměnlivost, která je typická pro dobu, ve které žijeme, se otiskla do směřování nové kurátorské koncepce. To, co my lidé napříč společností i kultur máme společné, je celoživotní kladení si otázek spojených s naší existencí. Nově restaurovaná opona turnovského divadla tak vytváří pomyslnou kulisu pro hru života, před kterou se odehrávají jednotlivé lidské osudy.

„Jde již o druhé připomenutí města Turnova v exkluzivním prostředí bývalých císařských lázní, dnešní liberecké Oblastní galerie,“ říká místostarostka Turnova Jana Svobodová. „Díky této výstavě se zaslouženého zájmu nyní dočká i historická opona městského divadla. Byla namalována v roce 1874 a patří tak k vůbec nejstarším divadelním oponám u nás. Podoba Turnova druhé poloviny 19. století odstartuje poutavý příběh, který doprovodí jedinečné realizace umělců 20. i 21. století.“

Na výstavě jsou akcentováni umělci a umělkyně 20. století po současnost s reflexí postmoderny, post-konceptuálního umění a současných tendencí ve výtvarném umění. Důraz na figuru v rámci výstavní koncepce je chápán ve smyslu symboliky jedince ve společnosti, který je akcentován jako herec či herečka, jehož jevištěm je samotný svět. „Mnohdy právě ironie, která je umění tak vlastní, umožňuje lehkost bytí a pomáhá nám překonat jednotlivé osobní i celospolečenské životní výzvy,“ vysvětluje koncepci výstavy její kurátorka a autorka Lenka Sýkorová.

Vystavena jsou díla vycházející z nové figurace se zpřítomněným bytostným optimismem a ironií života (Věra Janoušková), postmoderny s tajemstvím lidského bytí (Petr Nikl), post-konceptuálního umění s reakcí na každodenní estetiku (Krištof Kintera) a aktuálních trendů
v současném umění. Tedy archivní obrat (Hanna Råst, Karolina Lizurej), nové vnímání informačních rámců (Jana Bernartová, Petr Dub) a rovina znejistění při využívání nových technologiích (Richard Loskot). Na výstavě jsou také reprezentovány tradiční polohy inspirace pocházející z mystiky (Veronika Holcová), z alegorie každodennosti na hraně vážnosti a směšnosti (Lubomír Typlt) a z mytologie a české lidové tradice (Anna Hulačová).

„Výstava je zúročením akviziční činnosti liberecké galerie v posledních několika desetiletích a také dalším pokračováním spolupráce našich dvou muzeí,“ říká Květa Vinklátová, náměstkyně hejtmana Libereckého kraje a radní pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch.

Výstava otevírá depozitáře galerie napříč výtvarnými obory. Mezi vystavenými výtvarnými médii jsou zastoupena jak ta klasická – malba, kresba a socha – tak i intermediální formy, jakými jsou objekt, instalace a nová média. Sbírka galerie je doplněna atraktivními zápůjčkami a výstava díky tomu prezentuje nejen české, ale i zahraniční autory a autorky.

Nositelem děje je figura, která výstavou provází jak v reálné, tak v abstraktní podobě, a pohyb diváka ve výstavě dovršuje samotný děj kurátorské koncepce. Současně je výstava samotná pojata jako experimentální médium, kdy galerie v průběhu jejího konání počítá s částečnou obměnou okruhu vystavených umělců a rozšířením kurátorského záměru do doprovodného programu.

Výstava potrvá do 1. ledna příštího roku

TZ: Oblastní galerie Liberec