2016
prof. RNDr. František Fediuk, CSc. – za přínos v oblasti geologie
Profesor František (Ferry) Fediuk CSc. se narodil ve Velkých Hamrech – Hamrskách u Jablonce nad Nisou. Svůj profesní život zasvětil geologii, po absolvování studia geologie na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity v Praze se věnoval petrografii – nauce o horninách, kterou léta na katedře petrologie vyučoval. V jeho lásce k práci v terénu ho vždy doprovázela nevšední píle, důkladnost a řemeslná dokonalost. Všechny tyto vlastnosti profesor Fediuk uplatnil i v zahraničí při práci v Libyi, Jemenu, na Uralu i v Andách. Jako vědec se ve svém rodném Libereckém kraji zapsal celou řadou objevů, jako například nálezem exotické žuly na Riegrově stezce u Semil, mapou vulkanitů u Železného Brodu, výzkumem lužické poruchy – významného geologického zlomu u Ještědu, nálezem permských vulkanitů u Doks nebo popisem kuriózních vulkanitů v severních Čechách. Profesor Ferry Fediuk během své aktivní pedagogické a vědecké dráhy uveřejnil přes 300 odborných publikací. V posledních letech svoje terénní zážitky i pedagogické zkušenosti předal naší laické i odborné veřejnosti v podobě knihy s výstižným názvem „Hovory s kamením“, kde představuje přírodu jako velkolepou továrnu hornin určených k všestrannému užitku lidské civilizace.
Ing. Taťána Janoušková – za přínos v oblasti paliativní péče
Rodačka z Jablonce nad Nisou původně vystudovala technickou kybernetiku na ČVUT v Praze, pak se živila jako ekonomka. Tématu umírání se začala věnovat po osobní zkušenosti. Má za sebou onkologickou diagnózu a smrt matky v předčasném věku. V roce 2009 založila Hospicovou péči svaté Zdislavy, která nejprve fungovala jako terénní péče. Následně stála u zrodu prvního kamenného hospice v Libereckém kraji, a rovněž u jeho otevření. V Hospici sv. Zdislavy vykonává funkci ředitelky, a to od roku 2016, kdy byl otevřen. Ve volném čase se věnuje zvířatům, je nadšená milovnice a zachránkyně psů v nesnázích.
Marta Kottová – za přínos v oblasti osvětové činnosti o holocaustu
Marta Kottová se narodila v roce 1929 do židovské rodiny obchodníka s textilem Roberta Laše. Jako malá dívka se spolu s rodinou a starším bratrem přestěhovala do Prahy, kde se aktivně zapojilo do sokola a skautského hnutí. S příchodem nacismu se však její rodina dostala do úzkých. V roce 1941 byl její bratr Viktor deportován do tábora v Terezíně, kam o rok později Němci deportovali i tehdy jedenáctiletou Martu a její rodiče. V září 1944 celou její rodinu deportovali do vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau. Otec a matka byli posláni do plynové komory a Marta před Vánoci roku 1944 putovala přes koncentrační tábor Gross-Rosen do lágru v Mährensdorfu. Po osvobození se v květnu 1945 vrátila do Prahy, kde se shledala s bratrem Viktorem, který v dubnu téhož roku utekl. Později se dvakrát vdala, má syna Daniela, tři vnoučata a dvě pravnoučata. Žije v Liberci a aktivně šíří osvětu mezi mladé lidi, kterým vypráví o svých vzpomínkách na 2. Sv. válku a koncentrační tábory.
Ing. Miroslav Kučera – za přínos v oblasti filantropie
Původní profesí strojní inženýr roky působil ve vedení firmy se vzduchotechnikou a později byl spoluzakladatelem investičního fondu LIF (letos 25 let od založení). Již v roce 1998 stál spolu s Františkem Horákem u záchrany pivovaru Svijany, když se v posledním možném momentu rozhodl k jeho odkupu od anglických majitelů. Od té doby je pivovar prosperující samostatnou firmou, která se dodnes zodpovídá pouze českým vlastníkům. V roce 2013 stál před zcela zásadním rozhodnutím odkoupit a opravit dominantu regionu, chátrající svijanský zámek (z roku 1578). Po odkoupení zámku Pivovarem Svijany bylo toto historické sídlo ve velmi krátké době citlivě opraveno z vlastních zdrojů pivovaru a za přispění grantu z EHP a Norských fondů. Oprava trvala pouhých 14 měsíců a 25. června 2016 proběhlo na zámku Svijany slavnostní otevření pro veřejnost. Dnes je zde otevřeno nové jedinečné kulturně-historické centrum s výstavními prostorami, které ukazují nejstarší dějiny Libereckého kraje a propagují unikátní naleziště středoevropského významu a další významné památky v regionu.
MUDr. Blanka Šinkorová – za přínos v oblasti lékařství
Maturitu složila na jedenáctileté střední škole v Hostinném. Sociální a prospěchové stipendium jí umožnilo studovat Lékařskou fakultu v Hradci Králové. Poté nastoupila na umístěnku od 1. srpna 1966 do Státní léčebny kostní tuberkulózy ve Vysokém nad Jizerou. Předatestační přípravu absolvovala na chirurgickém oddělení nemocnice v Jilemnici, kde ji MUDr. Sladký řekl: „Máš šikovné ruce“. Atestaci z chirurgie I. stupně složila 24. 4. 1972. Po uzavření léčebny kostní TBC odešla pracovat na chirurgii do Semil a předpokládala, že už se do vysocké nemocnice nevrátí. Tehdejší primář MUDr. Vejvalka si ji však s MUDr. Siebertem vyžádal zpět, a tak se začala její specializace na chirurgii ruky. Druhou atestaci z plastické chirurgie složila MUDr. Šinkorová 9. prosince 1983. V roce 1995 převzala zdejší primariát po docentu Dlabalovi a prošla jako primářka a zároveň ředitelka nemocnice nelehkým obdobím nejistoty o dalším směrování ústavu. V roce 2004 u příležitosti 650 let od založení města získala titul „Čestný občan Vysokého nad Jizerou“. V roce 2015 na XIII. Kongresu České společnosti chirurgie ruky jí byla udělena pamětní medaile České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. MUDr. Blanka Šinkorová pracuje a předává své zkušenosti v ústavu chirurgie ruky dodnes.
Miloš Zapletal – za přínos v oblasti práce s mládeží
Vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor tělesná výchova. Snad každý skaut a táborník alespoň jednou nahlédl do jeho knihy kniha Encyklopedie her vydané v roce 1975, která vyšla nejen česky, ale i v němčině, japonštině, rumunštině a estonštině. Stěžejním dílem autora je čtyřdílná Velká encyklopedie her (vyd. 1985-1988), vytvořil také edici Skautské prameny, kde je u většiny svazků autorem či spoluautorem, přeložil některá díla E. T. Setona a působil jako editor kronikových knih Jaroslava Foglara. V Pardubicích vedl skautský oddíl a také v 60. letech založil skautský oddíl v Liberci, který vedl spolu s Miroslavem Nevrlým. Vychoval několik generací skautských vedoucí, kterým nikdy neodmítl radu nebo pomoc při vedení oddílů.