2012

 

kpt. Michal Košč – in memoriam – za hrdinské činy a chrabrost ve službách 1. československého armádního sboru

Kapitán Michal Košč, válečný veterán a člen Československé obce legionářské, se narodil 12. října 1919 ve slovenské Cigelce. V Buzuluku absolvoval kurz výkonných rotmistrů a v letech 1943–1945 sloužil u Československého armádního sboru v Sovětském svazu, kde působil jako rotmistr a velitel průzkumné čety. Účastnil se mimo jiné bojů o Dukelský průsmyk a bojů u Žazkova, kde byl také raněn. Za své činy byl vyznamenán: Pamětní medailí 3. stupně Československé obce legionářské a Mimořádnou medailí ministra obrany České republiky, Československým válečným křížem, Medailí Za chrabrost a Medailí Za vítězství a Sokolovskou pamětní medailí. Po válce zůstal kapitánem v záloze a v civilním životě dále pracoval jako zámečník. Jeho životní pouť skončila 23. března 2012 ve Vesci u Liberce.

Ing. Luboš Novák, CSc. – za významný přínos v oblasti vědy a výzkumu

V roce 1971 ukončil studium na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze se specializací fyzikální chemie, obor technická analytická a fyzikální chemie. V letech 1973–1976 absolvoval řádnou vědeckou aspiranturu. V roce 1976 nastoupil do Výzkumného ústavu uranového průmyslu. Postupně se vypracoval až na ředitele státního podniku. Prvního ledna 1993 byl jmenován do funkce generálního ředitele MEGA a.s. Od dubna 1995 byl také předsedou představenstva MEGA a.s. Je autorem nebo spoluautorem více než dvaceti patentů, zejména v oboru membránových procesů a více než stovky výzkumných zpráv. V roce 2007 získal významné ocenění Česká hlava v kategorii INVENCE za vývoj ionexových membrán a využití membránových procesů v ekologických a výrobních aplikacích. Je zakladatelem dceřiné společnosti MemBrain s.r.o.

Ing. Vladimír Páral – za celoživotní přínos v oblasti literatury

Prozaik Vladimír Páral se narodil 10. srpna 1932 v Praze. Brzy po jeho narození se rodina přestěhovala do Brna, kde prožil dětství, studium na reálném gymnáziu a první rok na brněnské technice. Nakonec se však rozhodl pro chemii a vystudoval vysokou školu v Pardubicích. Po ukončení studií pracoval Vladimír Páral v chemickém průmyslu postupně v Liberci, Jablonci nad Jizerou, Plzni a Ústí nad Labem. Při tom se věnoval psaní, některá díla publikoval pod pseudonymem Jan Laban. Od roku 1972 do 1979 pracoval jako redaktor Severočeského nakladatelství v Ústí nad Labem. Vladimír Páral byl výlučný prozaik, jeho díla se vyznačují chemicko-technologickým myšlením s často zřetelnými autobiografickými prvky, zdůrazňováním sexuální motivace lidského jednání. S Páralovou popularitou souvisí mnohatisícové náklady jeho knih a jejich filmové i televizní zpracování. Od roku 1995 žije střídavě v Praze a v Mariánských Lázních. Z mnoha děl Vladimíra Párala jmenujme tituly: Milenci a vrazi, Soukromá vichřice, Profesionální žena, Profesionální muž, Muka obraznosti, nebo Válka s mnohozvířetem.

prof. Dr. Jan Patočka DrSc., dr. h. c. – in memoriam – za celoživotní přínos v oblasti filozofie a lidských práv

Jeden z největších českých moderní filozofů. Po maturitě na vinohradském reálném gymnáziu v roce 1925 se Patočka přihlásil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Byl mimořádně nadaný a od raného mládí tíhl k filozofii. Již od roku 1928 publikoval recenze o nové francouzské filozofii, byl redaktorem časopisu Česká mysl. Po uzavření českých vysokých škol v roce 1939 učil Jan Patočka na gymnáziích. Vydal několik knih o české kultuře, o Máchovi, o filozofii. V roce 1945 se vrátil na Universitu Karlovu, ale hned v první vlně intelektuálních čistek byl v únoru 1948 z univerzity vyloučen. Od roku 1950 pracoval v Ústavu T. G. Masaryka, poté ve Výzkumném ústavu pedagogickém, kde připravoval první vydání Komenského Všenápravy. Od r. 1964 byl editorem ve Filosofickém ústavu Československé akademie věd; absolvoval přednáškové pobyty ve Francii a v Německu. Roku 1968 se podruhé vrátil na Universitu Karlovu a byl jmenován profesorem filozofie. Opět nebyl z fakulty odstraněn hned, ale pomalu a potichu. Na filozofickém kongresu ve Varně roku 1973 se mu podařilo soukromě informovat západní filozofy o ničení naší duchovědy, o normalizačních opatřeních. Po návratu se už ale nikdy za hranice nedostal. Patočkovy přednášky v bytových seminářích byly významnými událostmi šedého života 70. let. Stal se duchovní a morální autoritou zejména pro mládež různých společenských vrstev; přiznávali to i jeho odpůrci. Snažil se vždy pomáhat nevinně pronásledovaným. Na konci života byl postaven jako občan před těžký úkol. Stal se signatářem Charty 77 a jedním z prvních jejích mluvčích. Po „bezprecendentním“ setkání s holandským ministrem zahraničí Van der Stoelem v hotelu Intercontinental byl intenzívně vyslýchán státní bezpečností. Po jednom zcela vyčerpávajícím výslechu byl hospitalizován a zemřel na mozkovou mrtvici v nemocnici Na Strahově. Jeho pohřeb se stal významnou událostí protikomunistického odporu.

RNDr. Ivan Šolc, CSc. – za celoživotní přínos v oblasti fyziky, matematiky a astronomie

Ivan Šolc je výraznou osobností především v odborných kruzích v oblasti matematiky a fyziky. I on je rodákem z Turnova. Oba rodiče se věnovali medicíně, jeho dědeček byl ve dvacátých letech starostou města Turnov. Místní gymnázium Ivan Šolc absolvoval v roce 1946. Pro studium fyziky se rozhodl vlastně náhodou, když mu jeden kamarád nabídl, aby se spolu s ním stal posluchačem profesora Žáčka na katedře aplikované fyziky. K ní za krátký čas přibyla ještě astronomie. Studia ukončil v roce 1950, doktorát z obou vědních disciplín má od roku 1952. Z počátku pracoval v pražském Výzkumném ústavu pro elektrotechnickou fyziku. Byl tu až do roku 1954, kdy se vrátil domů, do Turnova. Ivan Šolc je uznávaným fyzikem, matematikem, astronomem, ale i filozofem a křesťansky zaměřenou osobností. Je autorem mnoha vědeckých i populárně naučných publikací, ve své knize Vzpomínky, vydané k 725. výročí založení města Turnova, přiblížil celou řadu zajímavých osobností našeho města. Na počátku šedesátých let 20. století stál u myšlenky zřídit objekt hvězdárny na Výšince, který pomohl rovněž zrealizovat. Byl také u zrodu legendárního turnovského podniku Monokrystaly. Pracoval v turnovském Výzkumném ústavu pro minerály, v Monokrystalech, Dioptře a v turnovské pobočce Astronomického ústavu Akademie věd, kde založil skupinu přesné optiky. V roce 2010 obdržel čestné občanství města Turnov.

Bohumil Žloutek – za celoživotní přínos v oblasti kulturního dědictví

Bohumil Žloutek se s varhanami setkával už v dětství. Jeho otec v roce 1933 založil varhanářskou firmu v Kutné Hoře, kde pracoval na opravách a přestavbách starších nástrojů. Roku 1941 se rodina Žloutkova přestěhovala do Bzí u Železného Brodu a roku 1949 se usazují v Zásadě. Pan Bohumil Žloutek se vyučil u svého otce a rozvinul varhanářskou činnost ještě větší měrou. Roku 1950 je realizován OPUS 03 v Železném Brodě a roku 1983 probíhá kolaudace varhan postavených v Zásadě pro export na Slovensko. Rok 2000 přinesl stavbu největších varhan v Předklášteří u Tišnova a v současné době pracuje firma na novém nástroji pro klášterní kostel v Rajhradě. Varhany budou dokončeny příštím rokem. Již třetí generace rodu Žloutků udržuje tradici a rozvíjí varhanářské umění. Z jejich dílny vzešlo 24 Opusů, bezpočet kusů varhan zrestaurovali, naladili a opravili. Mistr Bohumil Žloutek provozuje od poloviny 60. let vlastní varhanářskou živnost v Zásadě a v rodinné tradici pokračuje i syn Bohumil.