2008

 

Ing. Zdeněk Patrman – in memoriam – za podíl na realizaci horského hotelu Ještěd

Byl svojí odborností projektant a statik, u Hubáčkova Ještědu však neřešil pouze statiku. Jeho neopomenutelný podíl na unikátní stavbě připomněl ve své knize Fenomén Ještěd také Jiří Jiroutek. Podle fotografa Jiroutka se spolu s Karlem Hubáčkem podíleli statici Patrman a Zachař, který roku 1968 emigroval do USA, takže jeho přínos k budově na Ještědu přestal být od té doby zmiňován, také na ojedinělém tvaru rotačního hyperboloidu. Projektant Zdeněk Patrman mimo jiné objížděl celé tehdejší Československo a u výrobce laminátů se snažil nadchnout někoho, kdo byl ochoten se zamyslet nad možnostmi úpravy zaběhnutých výrobních postupů a dokázal najít způsob, jak vyzkoušet a vyrobit vše, co bylo pro Ještěd třeba. I to se mu podařilo.

akad. arch. Otakar Binar – za podíl na realizaci horského hotelu Ještěd

Je autorem návrhů interiéru Ještědu. Jeho rukopis je vepsán v celém prostoru horského hotelu. Nedílnou součástí ojedinělé stavby se staly i Binarova křesla, stolky, postele, police, popelníky, zábradlí, kliky, věšáky, svítidla, radiátory i ventilace. Bohužel část z původního vybavení známe už pouze z dochovaných fotografií. O původní mobiliář je ochuzena zejména kavárna.

akad. mal. Karel Wünsch – za podíl na realizaci horského hotelu Ještěd

Pro ještědskou restauraci navrhl soubor originálního nádobí a rovněž veškerý textil. Originální kávové i jídelní soupravy měly dotvářet výjimečnou atmosféru ve výjimečném hotelu, kam budou přicházet turisté za výjimečným zážitkem. Jenomže jak v jednom ze svých rozhovorů na téma Ještěd jejich autor uvedl: „Všichni mi říkali, že mají obavu, že to bude mizet. A lidi začali krást hned první den. Už asi po měsíci tedy všechno stáhli z běžného provozu a užívali soubor jenom v salónku, aby ho uhlídali. Byl jsem z toho zoufalý.“ Podle výtvarníka Karla Wünsche to byla daň doby, která nic podobného nedokázala zákazníkům nabídnout. Jeho krásné hrnečky, podšálky, konvičky, jídelní talíře si přesto můžete i dnes prohlédnout, a to v jabloneckém muzeu, díky němuž se ještědský soubor dochoval. 

MUDr. Petr Čáp – za přínos v oblasti zdravotnictví

V roce 1999 odpromoval na lékařské fakultě. Jeho odbornou specializací se stal obor Anesteziologie a resuscitace. Jako anesteziolog pracoval čtyři roky i v Krajské nemocnici Liberec, a to od roku 2000 až do roku 2004, kdy nastoupil jako kmenový lékař na liberecké výjezdové stanoviště Zdravotnické záchranné služby Libereckého kraje. Navzdory svému mládí má na svém „pracovním“ kontě ještě jedno velice cenné uznání. V celostátní anketě „Záchranář roku“ získal v roce 2007 čestný titul Lékař roku.

Vojtěch Ron – in memoriam – za celoživotní přínos v oblasti divadelnictví

Rodák z Turnova. Po válce nastoupil do tamní klenotnické školy. Tu však, jak sám říkával, dokončil jen pod podmínkou, že se řemeslu nebude již dále věnovat, což se mu splnilo. V roce 1949 byl totiž přijat na Akademii múzických umění a po úspěšném absolvování studií nastoupil do Městského divadla v Mladé Boleslavi, v jehož angažmá strávil sedm let. Na začátku šedesátých let přijal nabídku libereckého Divadla F. X. Šaldy, na jehož prknech působil třicet let. Většina diváků si ho tak pamatuje ze slavných inscenací Strýček Váňa, Amadeus, Smrt Hypodamie, Ze života hmyzu či Hamleta. Na televizní obrazovce ztvárnil například roli mlynáře v Babičce zfilmované na motivy knihy Boženy Němcové.

akad. mal. Rudolf Novotný – in memoriam – za celoživotní přínos v oblasti kultury

Narodil se v roce 1924 v Hradci Králové, ale většinu svého života prožil v České Lípě, kde také před třemi lety zemřel. Byl absolventem Akademie výtvarného umění v Praze. Od roku 1945 se datují počátky jeho vlastní tvorby, které se naplno začal věnovat od 60. let.  V České Lípě, kam se přistěhoval po válce a kde žil se svou rodinou, si založil ateliér. V tomto městě, které si zamiloval, také zpracoval a vydal grafiku České Lípy a celého Českolipska. Do jeho tvorby však patří i díla z jeho cestování po cizích zemích. Kromě toho vytvořil např. velký obraz pro českolipskou nemocnici a řadu jeho olejů vlastní radnice či vlastivědné muzeum. Svým osobitým výtvarným dílem pak vstoupil jak do českých, tak zahraničních galerií a jeho grafická díla dodnes zaujímají výsadní postavení v řadě domácností.

Dobroslava Kricklová – za lidský přístup v oblasti pěstounské péče

Uznávaná pěstounka. Tou se stala prakticky od chvíle, kdy její dvě vlastní dcery, se kterými po emigraci manžela zůstala sama, odrostly a postavily se na vlastní nohy. Tehdy se paní Dobroslava rozhodla, že musí být ještě užitečná a přijala náročnou roli náhradní maminky. Svoji mateřskou náruč postupně rozevřela patnácti dalším dětem. Každé z nich dokázala řádně připravit pro vstup do samostatného života a její děti se k ní, i přes problémy, které se při jejich výchově občas vyskytovaly, vrací.

Eduard Anděl – za celoživotní přínos v oblasti stavitelství

Architekt. Rozhodl se pro studium na stavební průmyslovce. Svá studia však tento liberecký rodák dokončoval po večerech, protože je kvůli svému postoji k únoru 1948 musel přerušit a školu opustit. Za totalitního režimu byl pro své protisocialistické vystupování třikrát vězněn. Po roce 1989 byl tento jednatel České Besedy plně rehabilitován. Na svém kontě má řadu projektů a jeho specializací byly krby a jejich technická řešení. Pracoval také jako stavbyvedoucí ve Sklářských závodech a v Projektech organizace výstavby.

prof. Stanislav Libenský a akademická sochařka Jaroslava Brychtová – za podíl na realizaci horského hotelu Ještěd

Vytvořili nejenom partnerskou, ale také uměleckou dvojici. Ve svých společných dílech dokázali propojit sochařský kumšt s malířským nadáním a vytvořit tak ojedinělé skleněné plastiky. Výraznou etapu jejich tvorby tvoří sklo určené pro architekturu, kam patří také výtvarné řešení nosného betonového středu libereckého vysílače a hotelu Ještěd.  „Ve strukturálním poli prvních temperových studií k vysílači zdůraznili Libenský s Brychtovou především hmotné stránky ve výstavbě plochy. Horizontální brázdění, kterého tvaroslovně využili, zachycuje reliéfní vrstvení průřezů země. Konečné řešení díla si uchovalo onu mineralogickou čistotu, obsahově povýšenou o kosmický rozměr. Je evokací letu meteoritů a jejich dopadu na zem.“ Těmito slovy charakterizovala „ještědský podíl“ obou výtvarníků dr. Klasová.