Vodou ze studánky pod Lemberkem léčila Zdislava nemocné. Dnes nese její jméno

Ticho a  klid všude vůkol – taková je krajina v zimě. Pokojnou atmosféru s křupáním sněhu pod podrážkami bot si lze vychutnat při nenáročné procházce ke Zdislavině studánce pod zámkem Lemberk. Studánka nese jméno podle světice, šlechetné hradní paní, šlechtičny a matky, která žila na Lemberku ve 13. století.

Manželka Havla z Lemberka se natrvalo zapsala do historie zdejšího kraje svou dobročinností a schopností uzdravovat duši i tělo, kterou během svého krátkého života využívala ve své obětavé a vyčerpávající službě chudým a nemocným. Své pacienty léčila údajně i vodou ze zmíněné studánky, kterou podle pověsti sama objevila pod Lemberkem.

„Svatá Zdislava je patronkou našeho kraje. Její historický odkaz je důležití, a proto je dobré její osobnost poznat blíž. S jejím jménem se pojí nejen tato studánka, ale i zámek Lemberk a také Jablonné v Podještědí a jeho široké okolí,“ uvedla Květa Vinklátová, náměstkyně pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch Libereckého kraje.

Pro toho, kdo zvolí pěší variantu z centra nedalekého městečka Jablonné v Podještědí, cesta ke studánce přinese příjemný zážitek. Zelená turistická značka nasměruje na cestičku, procházející z východní strany kolem baziliky sv. Vavřince a sv. Zdislavy; v ní se ostatky svaté Zdislavy nalézají. Cesta nejprve provede částí města zvanou Markvartice, v níž mnohá stavení tvoří starodávné dřevěné roubenky. Posléze se naskytne  pohled na rozlehlou hladinu rybníka, lemovaného lesy v podzámčí. Působivá scenérie poutníky provází po celou dobu, kdy postupují po pravém břehu rybníka směrem k Lemberku.

Zhruba po půl hodině od začátku pěšího putování dřevěné ukazatele na úpatí kopce zvaného Krutina turisty ujistí, že jsou u cíle a pokud se nevydají prudce stoupající alejí směrem k zámku Lemberk, ocitnou se po dvou stech metrech u očekávaného pramene.

Zdislavin pramen původně vytékal z místa u skalního výklenku, v němž je dnes umístěna soška této světice. Na konci 19. století byl potrubím v cestě sveden do Panenského potoka. Z příchozí cesty k němu vedou pískovcové schody. Je tu stále jako vzpomínka na Zdislavu, ale také jako útočiště unavených turistů, kteří si mohou odpočinout na jedné z laviček krytých klasicistním glorietem a zaposlouchat se do zpěvu vytékající vody.