Polevsko láká na lidovou architekturu i obry ve stráních

Dvě stě patnáct. Přesně tolik obcí se nalézá na území Libereckého kraje. Řada z nich se může pochlubit zajímavou minulostí, významnými rodáky a také přitažlivými turistickými cíli.

Obec Polevsko leží asi tři kilometry severozápadně od Nového Boru na úpatí Lužických hor. Nachází se v údolí mezi Polevským a Medvědím vrchem.

První písemné zmínky o obci jsou z let 1471 až 1481. V roce 1683 udělil majitel panství Hroznata z Kokořova první cechovní privilegia pro zdejší zušlechťovatele skla – malíře, rytce a brusiče. V 17. století se tu usídlili skláři z Bavorska a Slezska, kteří pracovali v místní huti nacházející se na svahu vrchu Klíč. Koncem 17. století se Polevsko stalo jedním z prvních středisek obchodu se sklem, přičemž vývoz českého skla za hranice prováděli anonymní obchodníci či samotní huťmistři.

„Na Novoborsku snad nenajdeme obec či město, kterými neprošlo sklo. Když si uvědomíme staletí, po která tu toto řemeslo ruce našich sklářů provozují, je jasná zodpovědnost, kterou za tuto tradici máme,“ uvedla Květa Vinklátová, náměstkyně pro kulturu a cestovní ruchu Libereckého kraje.

Z kulturních památek se v obci dochoval kostel Nejsvětější Trojice z počátku 18. století, socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1838, barokní socha Panny Marie z roku 1746, socha Krista z roku 1736, v západní části obce stojí kaplička z roku 1900. V centru obce se rozkládá ucelený soubor patrových roubených domů, které jsou dokladem místní lidové architektury.

Polevsko je známé zimní středisko, ale má co nabídnout i v létě. V jeho okolí se se na prudkých stráních a úbočí roklí ukrývá řada obřích stromů. Vede k nim stezka s názvem Za polevskými obry.